Matěj Surák: Máme na čem makat a od čeho se odrazit.

Největší mládežnický turnaj na světě. Spousta týmů ze spousty zemí. Skvělé zápasy, prohry – výhry, zkušenosti a jedinečný zážitek, to všechno nabízí Prague Games, kam letos zavítaly i naše gorily. Konkrétně mladší a starší žáci.

Shrnutí Prague Games si vzal na starost vedoucí celé výpravy a kouč mladších žáků na turnaji Matěj Surák.

V sobotu jste se vrátili z jedné z největších mládežnických akcí v České republice. Jako trenér si se zúčastnil poprvé, ovšem před letošními Prague Games jsi turnaj navštívil asi hodněkrát. Jak sám hodnotíš tyto dvě různé role?

Turnaj Prague Games je akce, kterou by měl navštívit každý malý i velký florbalista. Konkurence tady je stále ta nejlepší, co u nás můžete na hřišti vidět. Jako hráč jsem měl asi menší nervy, méně zodpovědnosti. Letos jsem každý zápas prožíval velmi silně. Musím přiznat, že takto mě turnaj ještě nevtáhl. Možná to bylo i díky super partě kluků a trenérů, která do Prahy vyrazila. V sezóně je takových zápasů opravdu málo, proto se z těchto zkušeností snažíme vymáčknout co nejvíce.

Matěj Surák
Matěj Surák

Jak hodnotíš výkony našich goril na takto velkém turnaji?

Chtěl bych kluky v týmu pochválit, opravdu. Před turnajem jsem se s mladšími žáky téměř neznal, jelikož se o ně starali předchozí trenéři. Na konci jsme odjížděli jako opravdoví parťáci, z čehož mám obrovskou radost. Florbalově jsme se nejprve poznávali a hledali, snažili jsme se s Filipem Šikem především o to, aby florbal začali chápat trochu jinak. Měli jsme nějaké nové věci na prezentacích a vše bude ještě chvíli trvat, než se to vše zaběhne. Kluci všechny zápasy odmakali na 110 %. Přidali totiž i něco navíc, chovali se jako tým. Díky tomu se máme od čeho odrazit, odehráli jsme vyrovnané zápasy. Remizovali jsme s jediným českým semifinalistou v této kategorii (1. SFK Havířov). Ale neberu náš výsledek jako úspěch. Jako úspěch beru to, že tým má touhu se posouvat dál a těším se na to, až se společně začneme zlepšovat. Úspěch je až finále na Podviňáku, to si však musíme zasloužit.

Co se týče starších žáků, je tato otázka spíše na trenéra Petra Tormu. Měli už ve skupině velmi těžký los a pak v play-off se tomu, co tým potkalo, až nedá věřit. Skupina, kde proti nám byla Sparta, švýcarský Zug a švédský tým Backadalen z Göteborgu. První kolo play-off na nás vyšlo švédské Pixbo, a poté v pavouku ještě dva švýcarské týmy Thun a Zürich. Skvělá konfrontace. Mohli bychom to brát jako nějakou „karmu“ nebo jak to říct… Jenže tyhle zápasy nám daly obrovsky moc. Tým Pixbo Wallenstam možná potkáte jednou za život a my s nimi hráli vyrovnaný zápas. Porazili jsme Zug, Thun i Spartu. A z toho, co momentálně umíme, jsme vymáčkli maximum. Ještě je však na čem makat a po rozhovorech s kluky cítím, že i oni chtějí.

Využívali jste hráče z mladší kategorie jako posily těch starších, jak hodnotíš tuto kombinaci?

Je to úsměvné, ale přišlo mi, že ti kluci hráli lépe za ty starší než za mladší žáky. Odehráli, dá se říci, všechny zápasy, a to jejich vytížení bylo opravdu velké. Bud’to byli na hřišti nebo v autobuse cestou na další zápas. Mám z nich obrovskou radost, jak to zvládli. Tyhle zkušenosti jim už nikdo nevezme. Řekl jsem, že nebudu jmenovat, ale zejména Martin Panzer dokázal, jakožto nejmenší člen výpravy, odehrát všechny mače. Odbránil kluky o 4 roky starší a až jsem koukal, jak se s tím vypořádal a nejen on! Máme ve FBŠ na čem stavět. Budeme makat dál…a už se na to těšíme!

Nadvláda zahraničních týmů z top 4 na Prague Games stále trvá, jak hodnotíš tohle?

Švýcaři berou Prague Games útokem. Sjíždí se jich do Prahy rok co rok víc a víc. Je to ale zkreslující, dělají totiž různé výběry oblastí nebo z celé země. O to víc je zarážející, že např. v osmnáctkách pak hrají vyrovnané zápasy s průměrnými českými týmy. Kvalita Prague Games se podle mě příliš neposouvá, bohužel. Je to jen můj názor, nemůže za to turnaj jako takový, ale práce s dětmi, jejich motivace. Není to však jenom o klubech, je to i o výchově, o rodičích a dalších aspektech, které se do toho promítají. Nechci tu řešit ostatní kluby, státy atd. Když se něco někomu nelíbí, musí konat. Víte, že nemluví slova, ale činy. I my musíme změnit a zlepšit spoustu věcí, začít více makat. Tým máme super, trenéry taky… Tak věřím, že se to teď může o dost posunout…

Teď vás čeká nová sezóna. Jak se na ni těšíš a co od ní očekáváš?

Nemluvil bych jen o nové sezóně, ale o novém cyklu. Čeká nás spousta nových věcí a do všeho budeme dupat tak, aby to mělo nějaký progres. Teď se uvidíme všichni na soustředění, kde si řekneme „jak a co“ a poté dřina. Stále však tak, aby to všechny bavilo, proto to hrajeme. A já musím začít makat i na sobě, abych byl jako hráč v mužích nějak platný (smích). Minulá sezóna bolela, byli jsme kousek od postupu. Prohra je však nejlepší učitel.

Děkujeme za rozhovor.

Já děkuju. A těším se, až začneme šlapat!