Gorily Plzeň - Florbal

Rozhovor: Míra Šťastný, pamětník Keria

Dnes jsme o pár vět poprosili stálici našeho klubu, muže, který zde u nás hraje již řadu let a na kterého nyní spoléhá naše mužská rezerva – Míru Šťastného #24.

Jsou komety a jsou stálice

Ahoj Míro, na začátek tě poprosíme o pár slov o sobě, v našem klubu už jsi nějaký čas. Jak si se k florbalu vůbec dostal? Kdo tě k němu přivedl a jak dlouho působíš v oranžovém dresu?

S florbalem jsem začal asi před 18 lety. Chodili jsme si pinknout každý víkend s partou kolegů z firmy z Keria. Po čase už nás nebavilo hrát jen proti sobě, chtěli jsme poměřit síly s ostatními. Ládys se toho chytnul a tak vzniklo SK Kerio Plzeň. Odhlasovali jsme si, že hned první rok postoupíme a já vyhraju kanadské bodování. Když jsme na prvním turnaji dostali dvakrát desítku, došlo nám, že to asi bude trvat víc než rok.

Letošní sezóna předčasně skončila, jak ji hodnotíš a jak moc tě současná situace ovlivnila? Stýská se ti po florbale? Věřil jsi v postup B týmu výš?

Úspěšná sezona se smutným koncem. B tým přes vlažný rozjezd podával v druhé polovině sezony kvalitní výkony, scházel se na zápasy ve víc než sedmi lidech, co víc si přát? A Áčko, to byla paráda. Škoda, že kvůli předčasnému konci sezony si nemohlo vybojovat postup. Doufám, že tým vydrží pohromadě a příští rok už to musí vyjít!

Jak se florbal dá skloubit rodinou a prací a co tě drží na hřišti tak dlouho?

Tak za ty léta už si rodina zvykla. Teď, když jsou děti větší, tak na turnaje jezdíme spolu. S prací to bylo tuhle sezonu složitější, ale té poručit nedokážu. A co mě na hřišti drží tak dlouho? Chtěl bych vydržet hrát dýl než Vandy. Slíbil jsem si, že až na hřišti budu sobě k pláči a druhým k smíchu, skončím. Letos už to občas bylo docela blízko, ale snad ještě sezonu vydržím.

Klub za svou existenci prošel řadou změn, nyní naši muži opět bojovali o postup do NFL, jak tento vzestup hodnotíš ty? Jak se vlastně celé “Kerio” během tvého působení změnilo?

Z “kdo přijde, ten hraje” jsme se dostali do stavu, kdy muži mají A, B, tři trenéry a perou se o NFL – to je úžasný vzestup. Co mě ale nejvíc těší, je to, že máme deset družstev od přípravky po muže – důvod pro spoustu dětí se několikrát týdně zvednout od počítače a jít se hýbat. Asi je to klišé, ale neodpustím si to – tohle by nebylo možné bez všech trenérů a vedoucích, kteří okolo nás musí skákat, a já si jejich práce moc vážím.

Nynější stav není úplně přívětivý, lidé jsou v karanténě a většinu času tráví doma. Jak toto období vnímáš ty a jak se s ním dokážeš vypořádat?

Tak pro mě osobně zatím největší problém je, že přišlo jaro a my nemůžeme jít koupit dětem nové boty, protože obuv je zavřená. Pracuji z domova, tak ušetřím moře času, který bych strávil dojížděním. Bydlím u lesa, takže ven se každý den taky dostanu. Nechci to nikterak zlehčovat, chápu, že pro spoustu ostatních to takhle jednoduché není. Ale nikdo nám to neudělal naschvál. Musíme hrát s tím, co máme, vztek nic nevyřeší.

Vidíš díky této krizi už teď nějakou změnu, nebo myslíš, že změny teprve nastanou?

Nechci filozofovat, ale myslím, že si u spousty věcí uvědomíme, že nejsou samozřejmé a budeme si jich víc vážit.

Míro, děkujeme moc za rozhovor s tebou a přejeme ti i tvé rodině hlavně zdraví!

Další články

Znovu obrazem na Gorilí den

Přidáno 14.06.2020

Gorilí den byl parádní

Přidáno 08.06.2020